Představení organizace

S paliativní medicínou jsem se poprvé setkala při sesterské praxi v hospici Citadela, kterou jsem absolvovala jako studentka druhého ročníku lékařské fakulty. Vždycky jsem si přála být součástí příběhu pacienta, proto jsem si vybrala specializaci všeobecná praktická lékařka. "Kolečka" v nemocnici mě v mém rozhodnutí utvrdila. Už během specializační přípravy se mi nabídla příležitost pracovat jako lékařka v domácím hospicu. Doplnila jsem si atestaci z paliativní medicíny a v současné době pracuji jako vedoucí lékařka jeho paliativní ambulance.
Ráda bych přesvědčila i svoje kolegy, že péče v závěru života je v ordinaci praktického lékaře možná. Pacienti se v náročných situacích obracejí na lékaře, kterého znají nejlépe a který zná je i jejich sociální situaci. Věřím, že díky tomuto programu se do péče o pacienta zapojí více praktických lékařů.

Již během začátku na interním oddělení mě oslovil kurz paliativní medicíny, kde se zdravotnický svět na pacienta dívá komplexně, jako na člověka se svými hodnotami, různými přáními a zkušenostmi. Zamilovala jsem si partnerský přístup specializované paliativní péče a rovnou i atestovala. Jsem "paliatryně" v mobilním hospici Strom života. Jako protipól, který mi pomáhá udržet si objektivitu a profesionalitu péče, jsem zvolila urgentní medicínu. Jsem lékařka RV. K mému překvapení i zde má jak paliativní přístup, tak umění komunikace svoje místo. Všeobecné praktické lékařství bylo už jen nezbytné propojení mého profesního zaměření. Jako praktická lékařka se specializuji na geriatrickou klientelu a pacienty, kteří profitují ze symptomatické péče v jejich vlastním zázemí.

Od počátku své praxe VPL jsem se snažila poskytovat péči všem od mládí až do konce života včetně návštěv u pacientů doma. Bývalo to obvyklé. S rozšířením odborné péče a RLP část praktiků zapomněla a někteří mladí ani nezjistili, že i ti nevyléčitelně nemocní doma jsou jejich pacienti. O tom jsem se přesvědčila během 20 let služeb na RLP a LSPP. V současné době máme léky k paliativě potřebné, jen zas chybí chuť a odvaha praktiků je použít a vložit do léčby i kus sebe. Své školence vedu k uvědomění si všech možností VPL, lidskému přístupu, odpovědnosti a snaze pomoci pacientům i s umíráním. A nespoléhat na to, že to udělá někdo za nás. To bych si přála, aby si vzali za své i ostatní praktici a jsem odhodlána pro to udělat maximum. Chci k tomu využít i své možnosti předsedy okresního sdružení SPL a několikaletou praxi v kamenném hospicu v Chrudimi.

Do programu Paliativní praktici jsem vstoupil s hlubokým zájmem o poskytování péče v závěru života. Můj pohled na medicínu ovlivnila skupina jedinečných lidí kolem mě, zejména skvělých kamarádů, což mě vedlo k rozhodnutí stát se rodinným lékařem. Po založení vlastní ordinace jsem si uvědomil, že je nezbytné umět doprovázet pacienty v jejich posledních chvílích a podporovat členy rodiny během náročného období truchlení. Pro plné pochopení tohoto umění jsem se rozhodl získat atestaci z paliativní medicíny. Praxe v mobilním hospici Cesta domů mi poskytla silné přesvědčení o důležitosti poskytování kvalitní zdravotní péče přímo v domácím prostředí. Účast na kurzu zaměřeném na práci se emocemi byla pro mě mimořádným, téměř mystickým zážitkem. Věřím, že program Paliativní praktici mi poskytne pevnou základnu pro plné využití potenciálu rodinného lékaře v oblasti péče v závěru života.

Jsem praktická lékařka a společně s provozem vlastní ordinace pečuji i o klienty v Ošetřovatelském domově Praha 3, kde jsem se během projektu "Zavádění paliativní péče v domovech sociálních služeb" poprvé pracovně uplatnila v rámci tohoto oboru. Tato zkušenost mi umožnila naučit se pečovat o pacienty symptomaticky, ukázala mi hodnotu komunikace a vzájemného respektu s pacienty i jejich rodinami. Doprovázení pacientů v závěru jejich života považuji za obzvláště důležité a naplňující, jelikož osobní péče utváří podpůrné a důstojné prostředí pro pacienta i rodinu. Jsem přesvědčena, že se správnou péčí je v rámci umírání možné zažít mezi pečujícím a opečovávaným výjimečné láskyplné okamžiky. Mým cílem je přesvědčit kolegy, že paliativní péče je medicínsky jednoduchá, a lidsky nesmírně naplňující - stačí jen začít.

V roce 2005 jsem odešla na rok do Anglie díky stipendiu Open Society Fund. V roce 2020 jsem se konečně vrátila do Prahy. Mezitím jsem strávila čas studiem medicíny v Británii s přestávkou na rok v Holandsku, kde jsem studovala gerontologii. Obor praktického lékařství jsem si vybrala, protože se mi líbí koncept péče o člověka od kolébky až do hrobu.
V r 2020 jsem dokázala ministerstvu zdravotnictví v ČR, že ještě umím česky a s radostí jsem se vrátila zpět. Od září 2020 se podílím se na výuce praktického lékařství na 3. LF UK, zvláště se věnuji komunikaci. Spolupodílím se i na výuce planetárního zdraví pro mediky na 3. LF.
V Praze jsem pracovala na různých pracovištích a od září 2024 jsem se našla v ordinaci pro chudé, v Armádě Spásy. Mám zvláštní zájem o péči o lidi v znevýhodněné situaci a v rámci projektu se chci věnovat zmapování možností paliativní péče o lidi v těchto tíživých situacích.

Jedním z hlavních faktorů, který mě motivoval k tomu stát se praktickým lékařem, je možnost navázat se svými pacienty dlouhodobou, komplexnou spolupráci. Mám možnost je osobně poznat, znát jejich rodiny a zázemí a díky tomu i mít privilegium jejich důvěry, která je základní kamenem jakéhokoliv terapeutického vztahu. Považuji za nedílnou součást mého povolání mé pacienty nejen léčit, ale je i doprovázet zdravotní péčí po celý jejich život.
Během mé praxe se mi stále častěji objevovala otázka, jak poskytovat a koordinovat starostlivost těm mým pacientům, kteří se konci života blíží. Jak s nimi a jejich rodinami komunikovat o jejich přáních a možnostech, a jak co nejlépe tato přání - kde figuruje velice často touha vyhnout se zbytečným hospitalizacím a zákrokům - splnit.
Proto jsem se rozhodla zapojit se do programu Paliativní praktici, od kterého očekávám prohloubení svých odborných a komunikačních dovednosti. Věřím, že důkladnější znalost paliativní péče mi umožní lépe plnit mou roli praktického lékaře a rozšiřovat povědomí o této problematice také mezi svými kolegy.

20 let pracuji jako praktická lékařka. Nikdy jsem o jiném oboru medicíny neuvažovala a jsem velmi vděčná, že se mi podařilo do oboru proniknout a v něm se realizovat.
Většina lidí si přeje dožít doma a jen malé části z nich se přání vyplní. Pečovat o člověka až do konce jeho dnů vidím jako zcela přirozenou součást naší práce a myslím, že si to zaslouží jak pacient, tak lékař. Vnímám doprovázení jako přirozené zakončení partnerského vztahu lékař-pacient. A domnívám se, že i umírající je rád za péči lékaře, kterého léta zná a se kterým prožil mnoho životních událostí. Ačkoliv v Liberci máme mobilní i kamenný hospic, ráda bych, aby jeho služeb muselo využívat jen minimum těch nejnáročnějších pacientů a aby většinu svých pacientů dokázali při odcházení provázet praktičtí lékaři.
Celá třetina mých pacientů jsou senioři nad 65 let. Velmi pravděpodobně během mé další praxe završí svoji životní pouť dvě stovky mých pacientů.
Od účasti v projektu očekávám rozšíření svých dovedností k doprovázení a péči na této cestě, které dál budu moci jako školitel praktických lékařů v předatestační přípravě, předávat dál.

Třináct let pracuji v ordinaci praktického lékaře, v regionu geograficky i lidsky specifickém, ve Šluknovském výběžku. Ke kamenným hospicům máme daleko, mobilní se k nám dostanou jen z malé části a paliativní péče je jen v rukách praktických lékařů. Proto jsme v prosinci 2023 spolu se sociálními službami a domácí péčí založili neziskovou organizaci „Do konce doma", jejíž vizí je zajistit dostupnost komplexní péče našim klientům v závěru jejich života v domácím prostředí a podat pomocnou ruku jejich rodinám. Naše nezisková organizace je teprve v plenkách, a tak když jsem se dozvěděla o programu Paliativní praktici, neváhala jsem ani minutu. Od programu si slibuji rozšíření svých znalostí a pohledu na paliativní problematiku, předání zkušeností z jiných regionů a zlepšení celkového stavu paliativní péče na Šluknovsku. Zároveň jako zdroj informací a motivace pro své kolegy a spolupracovníky k vnímání paliativní péče jako běžné a nedílné součásti naší práce.

Vedle práce praktické lékařky v Českých Budějovicích od roku 2019 také pracuji v Domácím hospici Jordán. Práce pro mobilní hospic mě naplňuje. Přinesla mi poznání a zkušenosti, jak může vypadat péče v závěru života v domácím prostředí. Nyní se snažím svoje vědomosti uplatňovat i v mé ambulantní praxi. To ale není vždy jednoduché. Program Paliativní praktik je pro mě motivací a výzvou k rozšíření a zlepšení mých dovedností. Těším se také a je mi ctí být v komunitě lékařů a lékařek, kteří chtějí zlepšovat dostupnost a kvalitu paliativní péče po celé České republice.

Jako praktické lékařce s vrozenou empatií mi není lhostejný osud pacientů v závěru života a jejich pečujících. Právě proto, že jsem v paliativní medicíně spíše laik, mě zaujal tento projekt, od kterého očekávám nejen možnost rozšíření svých zkušeností a vědomostí, ale také možnost zvýšit povědomí praktických lékařů o paliativní péči. Dává mi velký smysl, aby paliativní medicínu ovládal, alespoň částečně, každý praktický lékař, jakožto průvodce životním stonáním pacientů, včetně jejich posledních dnů.

S tématem péče o pacienta v závěru života jsem se poprvé setkala na střední škole, jako dobrovolník v dětském hospici Klíček. Práce lékaře na interním oddělení mě později utvrdila v přesvědčení, že závěr života je těžkým, ale důležitým obdobím pro pacienta i jeho blízké. Zjistila jsem jak velkou úlohu pro pacienta hraje to, zda má v závěru života možnost podílet se na rozhodování o další poskytované péči, zda má možnost svoje obavy a nejistoty komunikovat v bezpečném prostředí a jak důležitá pro pacienta i jeho rodinu je možnost mít se ve chvílích nejistoty na koho obrátit.
Nyní pracuji jako praktická lékařka a jako paliatr v Hospici sv. Štěpána v Litoměřicích a vnímám, jak významnou úlohu v naplňování potřeb a zlepšení kvality života paliativního pacienta praktický lékař má. V rámci programu bych ráda podpořila motivaci praktických lékařů poskytovat péči pacientům v závěru života a lépe se orientovat v možnostech, které paliativní medicína nabízí.

Během svého působení na interním oddělení jsem se věnovala problematice pacientů v závěru života. Aktivně jsem komunikovala s pacienty i jejich rodinami a připravovala je na podmínky v domácím prostředí. Kurz paliativní medicíny mě v mé činnosti utvrdil. Stát se praktickým lékařem bylo už jen logickým krokem. Smysl mé práce vidím v tom, že až 80 % pacientů si přeje zemřít doma nebo tam, kde to znají a jsou obklopeni rodinou a blízkými. Líbí se mi, že mohu být tou, která jim to může umožnit, zejména léčbou symptomů, které provází jejich onemocnění. Dále se starám o jejich psychickou pohodu, řeším jejich sociální nebo jiné obtíže. Největším přínosem pro mě je úžasná pozitivní zpětná vazba pacienta či rodiny, když se podaří pacientovi ulevit od jeho těžkých potíží. Je to mým hnacím motorem, neboť i v tak těžké chvíli, může být den veselejší. Proto jsem se s radostí zapojila do tohoto programu.

Důležitost péče na konci života je pro mě jako pro praktického lékaře stěžejním tématem. Paliativní medicína mě oslovila již během stáže v hospicu při studiu medicíny, a proto jsem ráda přijala příležitost připojit se k tomuto projektu. Často jsme to právě my - praktičtí lékaři, s kým má pacient dlouholetý vztah, kdo je u počátku vážných diagnóz, proto vidím obrovský potenciál pro rozvoj a zlepšení paliativní péče v našich ambulancích. Věřím, že našim pacientům můžeme významně přispět k zmírnění symptomů, zlepšit kvalitu života v jeho závěru, tak aby odcházeli z tohoto světa s co nejmenší bolestí, obklopeni svými nejbližšími, jak si většina přeje. Od tohoto projektu očekávám, že prohloubím své znalosti v paliativní péči a zároveň doufám, že se nám povede zvýšit povědomí i dalším praktickým lékařům.